Ráj

Když puberta s tebou mává
toť věru špatná zpráva.
Dětství uvadnul květ
teď zbývá než dospět,
dostat se do stavu dospělých,
kde čeká smrtka bláznivá,
která kosou tě přivítá,
ta potvora zlá, protivná,
nejprv údolím stínů tě projít nechá.
Údolí stínů, tím se život nazývá
tam nejedna rána v tebe padnout má.
Je to údolí sic krásné
občas pohladí tě slunce jasné
ale po té stín na tebe padne.
Stín zmaru a zoufalství,
ti lidé jsou tak prolhaní,
ta žena ať zkamení
a nové slunce se objeví.
Tak to jde, krok za krokem,
slunce-stín, raději vypít blín.
Dětství toť jest Ráj
ze kterého každý je vyhnán.
Prokletí Adama a Evy
v nás všech vězí
prožíváme z Ráje vyhnání.
Ráj nadpozemský není,
pravého Ráje si nikdo necení
každý chce být rychle dospělý
přitom tam jen smrtka zuby cení
a těší se na tvé obejmutí.