Ztracená
Ztracená
Ztracená
Moře slz, údolí stínů,
unavená tvář plná splínů,
jasné slunko kdesi v dáli,
uschované mezi skály.
Velký kámen v cestě leží,
zvony bijí ze sta věží
v kusu ledu bílá růže,
bílé ručky,bílá kůže.
Cesta končí u té skály
a ty zvony zvoní v dáli.
Moře slz, údolí stínů,
unavená tvář plná splínů,
jasné slunko kdesi v dáli,
uschované mezi skály.
Velký kámen v cestě leží,
zvony bijí ze sta věží
v kusu ledu bílá růže,
bílé ručky,bílá kůže.
Cesta končí u té skály
a ty zvony zvoní v dáli.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
Nevím proč, ale vybavilo se mi Máchovo jezero po ránu s mlžným oparem, vycházejícím Sluncem a plačící Jarmila na skále chystajíc se skočit. :)
24.10.2014 16:42:31 | SmallGeorge
a k tomu snad ještě poeovsky zakončit : zbytek nebes modrý byl / v démona se proměnil. Je to dobře napsaný a má to náladu, jo dobrý .
24.10.2014 20:21:08 | josuatree