Vzduchovka

Ráno jsem vyšel na balkon
zapálil si cigaretu
a s přesností a pravidelností,
dvěma vlastnostmi,
které mi nikdy nebyly
nejsou
a nikdy
nebudou
blízké
jsem vystřílel zásobník
dědovy staré vzduchovky
do oken starého domu
ve vedlejší
zahradě

On nic nenamítal
bral to jako každodenní
zábavu svého
souseda

Cigareta mezitím dohořela,
kouřil jsem ji přímo
během střelby
jak se říká
,,na rusáka"
a i přes dým v očích a nose
jsem prostřelil ještě pár
střešních tašek
okenních tabulí
v podkroví
a nadělal spoustu neplechy
i v omítce,
oprýskané
zubní náhradou času

Ony olověné broky
se s rozpustilostí až pošetile dětskou
zarývaly do poryvů vzduchu
vstříc jejich smrtelnému nárazu

Spokojen,
odložil jsem vzduchovku
a chválil jsem si sám
to dílo zkázy,
když jsem si v tu chvíli
náhle uvědomil,
že mě dům sleduje,
pohledem
nad slunce jasně
lhostejným
a já věděl, že kdyby si teď
mohl zapálit cigaretu
...
udělá to