V duchu

Hleděla na horizont,
viděla spleť temných stínů.
Mlčela, v duchu však uznávala svoji vinu.

Slyšela slunce kvílet,
viděla jak umírá.
Mlčela, v duchu si však slzy z tváří nestírá.

Cítila chladný vítr,
věděla, že není cesty zpět.
Mlčela, v duchu však začla stínům vyprávět.

Hleděla na horizont,
viděla jak spleť stínů mizí.
Mlčela, v duchu však uznala, že svět je jí cizí.

Slyšela hvězdy kvílet,
viděla jak rychle blednou.
Mlčela, v duchu však ztrácela pod sebou půdu pevnou.

Cítila raní déšť,
věděla, že nesmyje ji bláto z těla.
Mlčela, v duchu však už dávnou uletěla.