Anotace: Srpen. Další z těch, u kterých jsem název vytáhla kdovíodkud (konkrétně z prvního řádku) až teď.
Je ráno,
Bílý svit přichází
zničit mé naděje
Má bezcenná víra
upadá,
svíjí se v proužku světla na zdi
Už nedoufám,
nedoufám, že bych
nikdy už nespatřila tvůj úsměv
Nedoufám,
že můj svět raději pohltí
úleva zapomnění
Noc prchla,
Mé prsty stále ti zpívají
své modré blues
Hodiny ručiček
sviští jak střela
co zasáhla cíl.
Svlékáš si triko,
oči ti mžourají
a stále najdeš si čas
mít mě rád
Zoufám si potají,
co s námi bude?
Jsem cizí, nevěř mi...
Bojím se být...