Něco jako
Něco jako
Po kolena rozkrojena krásou
v jablku hvězda odevzdaná,
modlí se zapáleným knotem,
v záňadří krmí mléčnou drahou
k západu zkolébaná rána,
vzkříšená v sobě post mortem
Prochází slovem krouceného ticha,
po každé vteřině dýchá popelem,
pečená jazýčkem cizího ohně,
patou i trnem Achillea,
promlouvá záchvěvem
za hřivnu zaslíbená luně
Poslední navštívenkou v polosuchých ústech,
protíná nohy obratníkem raka,
nerovna v rovníku i mimo něj,
často si pochutná na zbloudilých hostech
pro střepy večeře ze včerejška
snídaná zítřkem na naděj
pro dva
Komentáře (13)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
nevšedně všední a přece
polosuchá ústa tonou v řece...
láska je krásná velikostí kostí
01.11.2014 16:58:33 | básněnka
Jiří,je to těžké, ale zkusím jít z kůží na trh.Poledník rovnoběžka?
31.10.2014 21:46:26 | Malá mořská víla
..stačila jediná modlitba spadlé hvězdy
v sadu jabloňovém
a z mlčení hadi
se odplazí za tmou
škemrat na rubáš do rakve
z ticha slitovného...
:-D
30.10.2014 23:29:19 | Frr
Děkuji za krásný komentář, milý Frr :o) Překrásnou modlitbu jsi vykouzlil ze slov :o)
Snad uprostřed slitovného ticha
prošeptá němý paprsek
zbytky vzkříšeného dne
30.10.2014 23:41:02 | Akrij8
Jsem tak okouzlena atmosférou Tvé básně, že se mi vůbec nechce hádat... nebo spíš mě napadá víc věcí najednou...
Je to jedno, viď :-)
30.10.2014 23:01:59 | Pamína
To nevadí, milá Dano, naopak to, že si dosadíš věci po svém, to dává básni větší rozměr :o)To je to pravé kouzlo poezie, že dá čtenáři prostor pro vlastní fantazii a tím ji právě on sám dělá zvláštně krásnou :o)Jen by mě zajímalo, co Tě napadá :o)Děkuji za novou linii, kterou jsi básni vtiskla, moc mě to těší :o)
30.10.2014 23:12:59 | Akrij8