tikot nástěnných hodin

 

neklid zvolna

opět přešel

a trny slov

už nehrozí

jako osten 

žihadla

 

v tom tichu 

nikdo neříká 

o strachu ptáčat 

která z hnízda 

vypadla

 

čas pominutě 

někam běží 

na druhé straně 

zrcadla

 

sotva se dotýká 

achátových nebí

a vybělených cest

zaskřípe jen zuby

v němých očích

hrobníka

 

a tichem bez tikotu

utíká zase dál

za rubáši

našich osudů

 

věčně totiž

pospíchá

a není

kdo by se

mu smál