Jsi pro mě vším, ale nechci aby ses trápil...

Skláním svůj pohled k papíru,
kde prochází se mé myšlenky,
city, pocity a nálady.
Tu na listu skvrna, jenž tam
nebyla, býti nemá a nesmí.
Sdírá moji duši.
Mé oči se zbarvily do lehkého
odstínu jemně červené.

Přicházíš a já se snažím skrýt
tu skutečnost, že tu pláču.
Marně. Viděls mě, snažíš se
utěšit mou ztrápenou dušičku.
Mě nepomůžeš, našeptává
vnitřní hlas, který neslyšíš.

Lehkým dotykem mi přejíždíš
po rameně, můj pláč nabírá
na intenzitě, bojím se,
že tě ztratím, ale přitom
nechci, aby ses kvůli mě
trápil a soužil.