Hořící křídla doutnají potichu

Jsou tak šíleně mladí

jejich stíny uspávají ponocující okna

zatímco můrám někdo pálil křídla zapalovačem

andělům utrhli pírko ze zlomeného křídla

a psali po zdech udušené verše

byla zima a dech jim mrznul na rtech 

ruce měli zčervenalé jak oči albínských králíků

a vzduch voněl mlhou 

na ramenou jim usínalo podzimní vlhko

pod dveřmi táhnul nikým nezvaný chlad

vypadali unaveně jenom ty kruhy pod očima

jim chyběli k dokonalé iluzi

probdělé noci která už dávno utekla a utopila se

v hrnku té temně noční kávy

která přišla pozdě k snídani ohlodaných pocitů

jsou tak šíleně mladí

jejich kroky uspávají ponocující chodníky

a andělům někdo pálil křídla zapalovačem.