O ZLATÉ RYBCE
O ZLATÉ RYBCE
O ZLATÉ RYBCE
chytil jsem zlatou rybku
prý že ráda mi splní přání
výměnou za svobodu
pustil bych tě i tak
povídám
když ale nedáš jinak
odděl zlo od dobra
začni rovnou od lidí
dobré postav sem
zlé zase tam
ať kdo je kdo se uvidí
jsi divný patron
šklebí se ryba sarkasticky
a než bys mžikem nazval čas
v protějším koutě rázem stojí
dvojník každého člověka
snad nemyslel sis
že rozdělím lidi na zlé a dobré
že ses tak náhle vylekal
ta hranice vede v každém z vás
raděj to zase vrátím zpátky
už tak je lidí víc než dost
tady vám rybka nepomůže
a neměj proto na mě zlost
že zápas mezi zlem a dobrem
svádí se uvnitř vlastní duše
k čemu jste tedy rybky zlaté
ptám se tak trošku dotčeně
a mlel bych páté přes deváté
kdyby se mile neusmála
nemrkla na mě spiklenecky
hodíme se do pohádek
do světa kouzel pro děti
s tím svým si kouzlete hezky sami
kvůli tomu jste dospěli
nebo snad chcete zůstat děcky
čekat stále jen na ježíška
zdali vám něco nadělí?
Praha, 7.11.2014
https://www.youtube.com/watch?v=WtlHyRabWAw
Komentáře (41)
Komentujících (14)
Doporučit
Tisk
Nemám co říci... Těžko hledám slova a... Moc nádherně výstižně napsané :)
12.11.2014 11:57:51 | Barčík
Velmi zajímavý text, Josefe, čekal jsem jak rybka lidi rozdělí a úplně mě zamrazilo, přesně tak je to v každém z nás, krásně nastavené zrcadlo, které vede k přemýšlení, nejen si přát, ale i vědět jak a proč a nejen čekat, ale snažit se. Děkuji, krásně jsem si početl a zadumal jsem se :o)PS: Ryby jím, ale zlatou jsem naštěstí neměl, jen v jezírku, nu a ta mi vlastně vyplnila přání :o) Já jsem zvláštní člověk, jak se zamyslím, tak je zle, fantazie se rozjede a já nevnímám okolí. Tak jsem jednou takhle koupil tchánovi dvě zlaté rybky a měl jsem radost, že bude mít radost. Nu a jak tak jedu a představuji si tu jeho radost, proberu se dvacet kilometrů od místa, kde jsem měl původně vystupovat. Parné léto, 30 stupňů a dvě ryby v pytlíku, do toho samozřejmě víkend, takže spoje v nejbližších hodinách žádné. Tak jsem musel pěkně po svých :o) Nu, ale mezi tím jsem si cestu zkracoval přes les a ještě jsem zabloudil. Tak jsem šel domů asi pět hodin :o) Rybky už skoro uvařené, ale přežily, asi, že jsem si to tolik přál :o) Promiň, že jsem se Ti tu tak rozepsal, evokovalo mi to tu vzpomínku. :o) tak si budu dávat pozor :o)
10.11.2014 23:42:44 | Akrij8
Díky, Jirko, za moc pěkné zamyšlení, tak teď už si Tě dokáži představit o poznání víc, ta historka s rybkami mi Tě hodně přiblížila :-D A je bezvadné, že to dopadlo sice obráceně, ale stejně pohádkově tím, že jsi svým přáním zachránil život zlatým rybkám Ty :-)
Jinak bych zlaté rybky nedoporučoval jíst ani těm, kteří netrpí přehnaným sentimentem ani pod vlivem pohádek. Kdysi jsem si v zahraničí objednal podle jídelního lístku rybu a číšník mě zaskočil, když mě odvedl k pultu, kde měli vystavené nepřeberné množství ryb a já si mohl vybrat, ze které to udělají. Tak jsem si vybral tu, co byla nejbarevnější a vypadala nejexotičtěji. Ovšem nebyla pak vůbec dobrá, navíc samá kost - tak jsem si z toho pro sebe učinil závěr, že čím třpytivější ryba, tím méně jedlá :-D
11.11.2014 14:00:38 | Amonasr
ale tedy musí se nechat že jsou spolehlivé a žádné slibotechny:)
10.11.2014 18:43:22 | střelkyně1
No to je fakt. Jestli to ale nebude tím, že jsou jen v pohádkách... ;-))
10.11.2014 18:47:12 | Amonasr
teda ještě jsem nechytil rybku co by ovládala latinku...ale delfína jo...byl pěkně upovídanej...jenom nebyl zlatej...
10.11.2014 10:33:23 | enigman
Opět jsi mě naprosto bez rozmýšlení odzbrojil. Úžasný text!
09.11.2014 22:29:44 | MLADÝ BÁSNÍK
ta hranice vede v každém z Nás...nerozdělovat, ale vrůstat...a mohu-li za básníky poprosit...tím děckem zůstat...úsměv.děkuji.z.
09.11.2014 18:35:12 | zdenka
Souhlasím Zdenko, v Nás :-) Ona to ta rybka adresuje všem lidem, tedy Nám. Sama ať si nechá onu nadpřirozenou dobrotu do pohádek :-)
A dětmi samozřejmě zůstaňme, ovšem jen tam, kde nám to sluší. Někdy je lepší přihlásit se ke svému dospěláctví, tak jako to učinili třeba dělníci v ČKD před 25 lety (když máme na dohled to výročí) a vypískali Štěpána za bouřlivého skandování „My nejsme děti!“. A vlastně tak definitivně rozhodli, že tehdejší proces už bude nevratný. Myslím si dokonce , že je doba opět zralá na to, přestat hledat nedůstojné výmluvy a stát se znovu aspoň v některých záležitostech „dospělými“ ;-) P.S. A nám rodilým moravákům ta „děcka“ stejně nikdo nikdy nevezme :-D
09.11.2014 20:22:59 | Amonasr
ano..přestat hledat nedůstojné výmluvy..nacházet vzory..má tchýně..to je tak tvrdyý slovo..bŗrr.úsměv..pocházela z Moravy..zůstaly mi tu na ni krásné vzpominky..usmev..tak ať se Ti daří dále..v započatêm díle..básníku..z.
09.11.2014 22:31:46 | zdenka
Ahoj,
veľmi dobrá a dobre spracovaná myšlienka. Možno len miesto - uvnitř vlastní kůže (vlastní duše), by som dala. Páčilo sa:)
09.11.2014 18:31:18 | Olex
Ahoj a děkuji :-) Nápověda se přijímá, ona se ta duše vlastně taky víceméně rýmuje a bude to jednak výstižnější a jednak i líp vypadat, díky ;-)
09.11.2014 20:21:46 | Amonasr
Hezké.Krásně ambivalentní... Konečně "pohádka", která nekončí dobře..tedy přesněji dobře i špatně, jako v životě...:-)
09.11.2014 12:54:19 | bogen
Díky :-) Ale kam se hrabu na Ivana Mládka, ten uměl nasvěcovat pohádky reflektorem životní reality, aby byly děti připravené na skutečný život :-D
09.11.2014 12:57:45 | Amonasr
:-) pohádky by měli být vždy o životě,vždyt se tak vychovávají děti! z dnešních pohádkových nesmyslů mají jen zmatenou hlavu...
09.11.2014 13:06:43 | bogen
Já vyrůstal na pohádkách Němcové a Erbena, ty nové vůbec neznám. I když na takového Maxipsa Fíka nebo Rumcajse bych se dokázal dívat i teď, přestože pohádky nejsou bohužel můj šálek kávy (závidím totiž dospělým, a znám takové, kteří stále dokáží pohádky prožívat). Ovšem pokaždé, když slyším neskutečně laskavý hlas Vlastimila Brodského, vždycky si zároveň vybavím rozhlasového Hajaju a přepadne mě pokaždé silně nostalgický pocit... :-D Ale Maxipes Fík ani Rumcajs už asi taky nejsou žádné současné pohádky, co? Zřejmě máš na mysli něco úplně jiného...
09.11.2014 13:17:11 | Amonasr
..na těch jsme vyrůstali všichni..myslím úplně jiné...moderní animované...zapni si na půl hodiny jakoukoliv "dětskou" tv stanici a uvidíš...jestli tak dlouho vydržíš sledovat ten "brak"...:-)
09.11.2014 13:21:09 | bogen
Já už mám jasno, o co napíšu Ježíškovi :) A osobně ryby moc nejím, ale tahle zlatošupinatá je mi sympatická ;))
09.11.2014 12:46:55 | Elisa K.
Probůh Eliško, zlatá rybka se nejí, ne abys to někdy zkoušela ;-)) Trošku je o tom i ta ilustrativní písnička od Ebenů, kterou jsem před chvílí náhodně objevil a šikla se mi - ani jsem ji neznal. Takové se v rádiu nehrají - bohužel...
09.11.2014 12:54:26 | Amonasr
Je amone ze do toho skacu tobe a elis ale ja mam asi pruser pac jsrm loni zlatou rybku snedla nechtela mi splnit prani ze je ve stavce za prava ryb...to jako muze jo ?nemuze ze?...tak jsem ji picla a ted se mi to nejak sejri no tak jeste pockam na tyto vanoce a zlaty prase tak ;-)
09.11.2014 13:28:16 | xoxoxo
Jo, zlatý prase, to se mi zdá jako dobrý řešení... Sice Tě to bude stát celodenní hladovku, ale zase jako trest za zapíchnutí zlaté rybky to ještě ujde, ne...? :-D
09.11.2014 14:08:05 | Amonasr
Jak chtít po rybce nebohé, co sami neumíme... Hezký nápad s těmi dvojníky, co by nám asi řekli...
09.11.2014 12:39:13 | A42
Vidíš, zajímavá otázka, nad tím jsem nepřemýšlel :-) Ale když si to zkusím představit, tak bychom se asi každý s tím svým dvojníkem poprali, jako se s ním pereme neustále uvnitř sebe. Jenom by bylo všem víc zřejmé, kdo má právě navrch ;-))
09.11.2014 12:43:36 | Amonasr
Jo a pak chodit třeba s vykloubenou čelistí, protože mé druhé já mi nafackovalo. To by byla podívaná. :-))
09.11.2014 13:48:15 | A42
To by mě zajímalo, co by dělalo mé druhé já, když my oba fyzické násilí neuplatňujeme - no to by asi byl psychický teror a ten je možná někdy ještě horší... ;-))
09.11.2014 14:09:53 | Amonasr