Jsem ta co s ranní krajinou,
se lehce ztrácí v mlze,
a nad propastí sklání se
snad drze opováží se
projít rovnou do neznáma,
přemoct strážce bran
který chrání místa, kde
- pro lidi vstup zakázán.
Teď nebojím se ztratit,
už vím, jak se vrátit,
a vím, že
strážce bran je strach,
co chrání a zároveň
omezuje nás.
Opravdu nás také chrání? Přijde mi, že se spíš stará jen a pouze o ty tolik potřebné brány.
12.11.2014 15:02:30 | Putovatel