Místnost plná kouře

Uvařil jsem si kávu
a utopil jsem v ní
dvě kostky cukru,
i přes to, že žadonily o milost,

pak jsem lamentoval
nad situací dnešní společnosti

a v obou případech
jsem si připadal velice krutý.

Kafe bylo trpké
stejně jako vzpomínka
na staré časy.

Prošel jsem dveřmi
jakoby branou do jiné dimenze,
ale bylo to asi jenom tím
že celá ta další místnost
byla zaplněná kouřem
z levných cigaret,
i když všude na stěnách
bylo červeným písmem
napsáno:
,,RAUCHEN VERBOTEN!"

Zřejmě ale v tomhle světě,
v tomto časoprostoru,
v této zemi,
na tomto místě
neuměl nikdo německy
a to mi lichotilo

Většina lidí v té místnosti
mi nevěnovala pozornost,
až na jednu dívku,
mluvící francouzsky.

Její agrese, kterou
vypouštěla do slov jako
adrenalin když na mě kričela
mě fascinovala
a zároveň rozhněvala
do nepříčetnosti,

jelikož stejně jako německy,
neumím ani francouzsky.

Řval jsem na ní tedy také.
Nadával jsem,
urážel jsem jí.

Náhle
se rozplynula
v kouř
vonící
jako
cigarety
francouzské značky Gitanes.

A moje káva vychladla,
voda se vypařila
a cukr se zformoval
zpátky do kostek
a potutelně se na mě usmíval,
mezitím, co jsem si zapaloval cigaretu
a stále neměnil svůj názor
na situaci dnešní společnosti.