Na hoře pod Madonou

Tak jako na horách,
šli jsme nahoru a zpět,
tak někdy byly city za jedna
a někdy to bylo pět.

Byla jsi moje kráska jediná,
kterou jsem už nikdy neměl,
byla jsi čertice rozmilá,
která bouřila ve mne.

Ten den pod madonou
byl neobratný projev mé lásky
a žádost o boží ochranu
zlaté nebeské krásky.

Ale ani na ni není spolehnutí,
(prý přání jen někdy se plnily)
a tak z hor jsem zůstal v dolech...
(ach ty Tvoje boky, krásně se vlnily).

A tak jsme dva cizí lidé,
co se do detailu znají,
a když přijdou večer z práce,
sami či s jiným se nají...

Však prosím nikdy nenič
ten prsten s malým kamenem,
protože již navždy,
mé srdce hoří pro Tě plamenem...