Paměti

Když slunce začne rozrážet stíny
a sýkorky spustí svůj štěbetavý zpěv,
pak opustí mě pocit viny
a opustí mě vroucí hněv.

Jakmile šero rozpustí se v jitru
a město probudí se do nového dne,
tehdy zatlačím temnotu v mém nitru
a svěží vzduch naplní mne.

Hravý vítr rozevlaje moje vlasy
a pohladí mou tvář
a potom vzpomenu si na ty časy,
kdy vídával jsem tvých očí jasnou zář.