Vzpomínky

Vzpomínky


Krásnej čas kdy ožralej, s rozevlátou košilí
jsem šel vstříc ránům, s hlavou plnou promilí.
První slunce paprsek a svět se krásně usmíval
srdce plný lásky a myšlenku v očích jsem neskrýval.
Zlom času kdy stín, k zemi vrhne svoji jasnou skicu
navěky klukem, co hledá v duši plné ideálů špicu.
Aby na ni vyvěsil prapor, těch nádherných časů
svobodná duše a každý úsměv, rozdával spásu.
Dnes už se nedozvím, jestli ten sen mohl trvat navěky
jak dlouho se dá vzdorovat zkáze, je spor pravěký.
Nedá se žít ze vzpomínek, přesto občas vylovím
dobu kdy padaly hvězdy, s přáním které nepovím.
Snad pořád čekám, že se to přání jednou vyplní
padne čas a já se vrátím do těch krásných dní.
Kde jako dnes bude duše klukem, co rád si hraje
bez urážky bohů, ale chci jít sám a stavět své ráje.

Jeník