Hlubina

 

   Ještě jednou otočím

   svůj pohled do hlubin -  

   kam člověk nedohlédne

   ten obraz je darem,

   co přichází za trest

 

   s každým krokem 

   odrážím se v tobě, 

   světe, a ty ve mě

   říkám jen: toč se a

   nebe proměň v černé

 

   s nocí mizí bolest

   ze dne.

   

   Zdám se ti 

   smutná, světe? 

   Zdám se,

   cožpak podobám

   se snu... 

 

   Cítím, dýchám,

   a přesto skutečná

   jsem jenom

   napůl.

 

   Vstávej!