Nejlepší báseň v historii české literatury

Pokaždé, když se vracím
z hospody namol domů,
složím ten skvělý epos.
Je celý z palindromů.

To se mé oči lesknou
vodkou, a hlavně pýchou.
Já recituju nahlas
v slavnostní noční ticho.

Když sousedé mě ale
pak oznamují hlídce,
vysvětlovat je marné.
Budím se na záchytce.

Ráno ze svého díla
neznám už ani řádku.
Namísto poezie
mám v ústech pachuť zvratků.

Zapomínám svůj epos
vždy na tom stejném místě.
Ne: „Jelenovi pivo nelej“
jsem přece nevymyslel...

Nezbývá, než zas zkusit
probudit skryté vlohy.
Na zdraví, kamarádi.
Ještě do druhý nohy.