V přízračném šeru plyne den
uprostřed bouří lidského zla
vše se zdá jak černý sen
přichází noc a tma...
V zrcadle se mé já odráží
skryté za neznámou tváří
maskou co nikdo neprohlédne
hlubiny duše nezahlédne...
Přesto jsem stále veselý
čistý, živý a často nesmělý
když se na mě usmíváš
a stáváš se mým snem...
S nadějí čekám na slunce.
já nevím proč, ale asi mám nějakou úchylku na tyhle depkařský dílka.. pěkný
24.11.2014 21:52:07 | Amelie M.
Díky..i za "škatulku"...já taky nevím proč to tak píši..:-))) tohle je ale "sluníčkový",ne"?
24.11.2014 21:54:38 | bogen
nevím.. lidi jsou většinou jiní, než se zdají být.. ... .. a neškatulkuju tebe, ale to dílko.. i když, mám pocit, že to už je druhé v řadě, co na mě dýchá něčím, co se dá těžko slovy uchopit, ale niterně to cítím a vnímám..
24.11.2014 21:57:30 | Amelie M.