Babička

Dny bezstarostných tramvajových jízd
z konečné snů na konečnou bdění,
obkroužila svět našima dětskýma očkama
a pevnou rukou nás uvedla ve vševesmírné dění

Jásání ze zahlédnutých čapích hnízd
a nakrmená břicha krotkých pakových kachen,
dny bezstarostných tramvajových jízd
byly tak nachově zbrklé i namodrale plaché

Průsvitný papír a kolotoč barev
skrz čas se dál točí na Tvých hebkých stěnách,
bledne sytost, však vše stále vidím v tak přesných ostrých tvarech,
snad dlouho, však ve mně jsi dál a navždy stejná

Tvé všeobjímající porozumění vyřčené tak jistě, co hláska vedle hlásky
nosívá mě skrz těžké noci vždy k dalšímu ránu
...ach ta unavená laskavost tvé nasládlé lásky

Jsi tak Andělská ve své skořepince z porcelánu
___