Finito

Touha po odemknutí pout

zahnala ji až na okraj propasti.

"Skoč!", láká ji temnota do svých spár

a on ji neudrží, i když by si to přál.

Když před lety princeznu ve svém světě uvěznil, 

netušil, jak obrovské chyby se dopustil.

Pouta ji škrtila, chtěla by létat,

jako květina na louce vzkvétat,

mít právo volby kterou cestou se dát,

moci si vybrat, zda chce se mu vzdát.

Tak dlouho čas plynul a uběhly roky,

když pouta praskla, vběhla do temnoty.

Namísto polibků, doteků a milování,
mu zbyly jen oči pro pláč v prázdných dlaních.

On říká:"Miluju tě a nechci tě nechat jít",
já tiše odpovím: "Miluj mě a nech mě žít."