Tisíc jehel

Tisíc jehel do mne bodá,
úcta ke mě, do hrobu padá.
Slza po líčku stéká,
do dlaní luk.

Ležím v lukách rozlehlích,
ve vysoké trávě,
zhiń! Dábolovo sémě.

V ruce dýku,
zabarvena do ruda jest,
dlaně svírám v pěst.

Krev z mých žil odtéká,
a mě život před očima protéká.
Ještě zamrkat zběsile strihnu,
než naposledy vydechnu.

Kolem mého těla louka,
s poza mého oka,
pryští slzy,
tak budiž i z mých žil.

Z posledního dechu,
z posledního citu,
vnímám svět okolo sebe.
Smrt.Já vybrala tebe!

Pára stoupá mi z dechu co zbyl,
z posledních syl,
zvedám ruku.
Ozve se zvuk, co smrt věští.
Křik a pak už jen ticho a štětí.

Na louce pořezané tělo leží,
někdo k němu běží.
Nevím kdo to byl,
však krýsný pohřeb mi zajistil.