Čas umírat

Čas umírat

Mladíci vystrašení čekají,
však na frontu beze strachu nastupují,
odhodlání,
hrdinné statečnosti svých předchůdců vědomi si.

Již však vprostřed boje stojí,
neohroženě vrhaje životy své pod kosu vstříc.
Smrt rozdávána jest mnohými,
malí nepřátelé, černí,
cíle vybírají si, těla trhaje na kusy.

Tečky na obzoru, záblesky snad,
prvním pohledem nepatrní, nepostřehnutelní.

Jatka války, jež desátek přijímá, daň svou si vybírá.
Množství těl tu leží nyní, avšak další neohroženě hrnou se dál konci vstříc, žatva další vykonána,
z mnoha mužů nezbývá téměř nic.

Už poslední stojí tu voják proti nepříteli vytrvale běžíc, olověným deštěm zatím netknut.
Vtom však zásah utrží hrdina na zem padaje,
ihned další smrti malé následují, až tělo celé jeho pokryto jest krví.

Maličcí kati postupně z muže ukusují,
dokud z těla jeho změť ran znetvořená k nepoznání není.
Už i poslední padl tu pod ranami nesčetnými.