Čajíček o deváte

Čajíček o deváté

Sešli se o deváté ranní
jeden pán a jedná paní.
Teď se čeká, kdo koho první nasere,
teď jde o to, kdo koho sežere.

Pan Kohout:
Dobrý den paní Vránová.
Hned první drb vás k zemi přiková!

Paní Vránová:
Dobrý, dobrý. A jaký to je?
Jen jestli nekecáte.

Pan Kohout:
Nekecám vám dozajista.
Má duše je vždycky čistá.

Paní Vránová:
No vidíte. Už první kec!
Vždyť je to prachsprostá lež!

Pan Kohout:
Ale no ták milá paní.
Co jste měla na snídani,
že hned ráno tváře jako med,
ale v hubě máte jed?

Paní Vránová:
I vy jeden starý vole.
Jsem sice chromá, ale mám hole!
Já vás praštím přes papulu
a udělám z vás rázem nulu!

Pan Kohout:
Ale, ale no ták paní.
Jsme tu přece na ranním čaji.
Nebudeme se tu prát,
vždyť bych se u toho musel smát.

Paní Vránová:
A tak jo, dáme si čajík,
ale varuji vás! Hlídejte si jazyk!

Pan Kohout:
Je něco třeba? Cukr? Med?
Nebo libo krysí jed?

Paní Vránová:
A tak mi dejte třeba to třetí.
Mě jen tak něco nevyděsí!
Dejte rovnou lžící pět,
ať pročistím si žaludek.

Pan Kohout byl překvapen.
No a pak, paní Vránovou zcela omámen,
udělal všechno co chtěla ta dračí roba.
Vztek a zloba se vždy před láskou schová.