Pochodeň

Planeš nocí jak pochodeň emocí
po vzplanutí tou vážnou nemocí
zříkáš se veškeré pomoci

Chceš se hodit vlkům či se sám vlkem stát
rozvinout kolem sebe ostnatý drát
sám stát bez smeček a stád

Z hlavy svý snažíš se uniknout
před tou, co měla být tvou
zmateně tápeš temnotou

Míjíš odpadky jimiž se sám cítíš být
toužíš usnout a nikdy neprozřít
všechny ty myšlenky pohřbít

Přecházíš trčící koleje i mosty
zkrátka tolik příležitostí
osvobodit se od zlosti

Zaznělo ostré bití zvonů kostela
a před tebou tma se zhmotnila
do cesty dehet ti nalila

Zrovna když zatoužils' procitnout
tím sametem černým oděnou
krásou očarovala tě svou

Tajemná postava láká tě blíž
a přestože její oči nevidíš
slepě se do ní pohroužíš

Padáš s úlevou do jejího obětí
ona teď starosti vezme ti
a s tebou tmou poletí...
poletí