Zdobím tě - to se může

Zdobím tě polibky

tak jako staří Řekové zdobily své nevěsty

květy lilie, květy nevinnosti.

Něžná krása a čistota

směsice obav i očekávání

z přírodního cyklu           

kdy křehká poupata rozvinou se

aby pak věk radosti dospěl k svému závěru

někde tam, mimo nás, mimo obraz, mimo všech vůní světa.

 

Zdobím tě polibky

osvobozenou z těžkých hábitů a drapérií

abych rukou mohl podnítit pohyb tvého těla

vtěsnaných do mě známých souřadnic.

.............................................................. 

To zimní ráno

za oknem víří sníh.

To zimní ráno

v závoji tkaném polibky.

To já dobře znám

ve tmě tmoucí dva v sobě tonoucí.

Chytáme se stébla

a pod dlaněmi rozkvétáme.

 

Květy lilie

 

Políbím tě

to se může