Rovnovážná...

V pár místech se mi tají dech
cítím v nich jsoucno
Rozhovory s odpovědí zdají se být jako nudné,
ale nejsou
jsou uklidňující

Tvé oči 
noblesní Viktorie
cítím tvou koňskou důstojnost
a ve tvých očích uvěřitelné 
teplo

Znamená odloučení lásku?
Znamená stesk jistotu, že truchlíš?
Nebo?
Je vůbec krásný, že jsem to blízko zažila?

Asi vím, tati

Osamělým chtějí pomoci, chtějí být součástí
Upečí koláč
Hovoří o lítosti
Posílají květiny

Co jiného mohou doopravdy udělat?
Umožnit vzpomínat
lidsky

Jsi hebká
Jsi vysoká a hrdá
Jsi něžná
a ve tvém pohledu je tolik klidu
Viktorie

Zázrak...
Zázrak konečný, ale takhle zázraky končit nemají

Nechávám se prostoupit opojnou
pohlcující
radostí
v tomhle místě plném vůní
v místě, kde necítím předtuchy
v místě, kde můžeš cítit to svoje doma

V očích 
cítit 
hebkost

Rovnováha mezi poznaným, nepoznaným a nepoznatelným