Smlouva s ďáblem

Jedna kapitola končí
druhá navazuje zítra,
slzy kanou mi z očí
snad dožiji se jitra.

Cítím ten chlad
bojím se ohlédnout :

" Přišel jsi sem snad
   na splnění dohlédnout?  "

Dlouhý černý plášť
halen tmou noci. 
Ne!
Necítím zášť
dávno má duši mou v moci.

Vybrat si přišel
co patří mu právem,
čas můj dnes vypršel
duše má setká se s ďáblem.

Já pergamen podepsal
vlastní krví svou,
abych za ženu získal
dívenku kouzelnou.

Byl jsem zmatený kluk
a poslouchal hlas srdce,
když držel jsem brk
v mé pravé ruce.

Jak rohatej řekl
tak se i stalo,
když jeden rok padl
děvčátko si mne vzalo.

A nyní nastal ten čas
zaplatit dluh svůj,
už slyším šeptat ten hlas :

" Teď už jsi jen můj!!! "