Tvé snění

Už plamen svíčky zhas´,
už zaschl vosk na tvé dlani,
už umřelo co bylo v nás,
i ta nejvroucnější přání.

Ve snu se usmíváš,
a víčka se ti chvějí,
jsi krásná když nic neříkáš,
já ohlídám tvé snění.

Jsi bledá jak světlo měsíce,
Co oknem proniká,
Jsi jediná i když jedna z tisíce,
na co myslím? To se neříká.

Cítím vůni tvých vlasů,
a pozoruji tvoji tvář,
lze popsat vůbec tu krásu,
oběť složit jí na oltář.

Napínáš je jako struna liry,
když rty se tě dotýkám,
tvé krásy by tu pro mne byly,
a přesto já – utíkám.