Toulky životem

Toulky životem

Na toulkách světem, jsem potkal spoustu sluncí
některé skromné, jiné zas vážené trójskou uncí.
Každé to slunce, mělo jiný záře jasný paprsků svit
některé plály rudě, jiné bíle,však nesměly se slít.
To pak začal rej a ohňostroj v barvách šílenství
kdo okusil, že je těžké se vrátit, to dnes dobře ví.
Růžovými brýlemi se dívat do těch sluncí a pít
utrhnout brzdu, sešlápnout plyn a nadoraz žít.
Jenže čas letí a tak ty brýle vypálily do očí cejch
přicházíš na poslední rozcestí, těch dnů podivnejch.
Je jedno kam se dáš, svobodná duše a touha srdce
zvolí cestu, kterou půjdeš až do konce ruku v ruce.
Pochopil jsem, že jen jedno sluce svítí a krásně hřeje
má tisíce barev a září když svými paprsky, se na mě směje.
Propadl jsem tomu kouzlu a každý tón nese mý blues
a smutek můj navždy odváží, jak piáno černý vůz.

Jeník