Anotace: Trochu předloužená vánoční báseń, která není úplně taková jak se na první pohled můýe zdát.
Sbírka: Moje večerní chvilka, L
Vánoční sonáta
Stmívá se, stmívá
A hvězdy už rukují
Den a noc splývá
K sobě vstříc putují
Obloha šedivá jak čtvrti Berlína
U svíček dobře se dneska vzpomíná
Vánoce vkradly se zlehka do předsíně
Slyším je zouvat se, hladím kočku na klíně
Stmívá se, stmívá
Ohýnek plápolá
Ne mobilu žádná zpráva
Nikdo nevolá
V trapu je další rok
Jak řada jiných už
Pro zápis v deníku
Vytahuju černou tuž
Nešťastná nejsem
Šťastnější nebudu
Třeba tu další rok
Zase nějak přebudu
Myslím na ty co už nejsou mezi námi
Čekám až přijdou – každoroční zklamání
Na ty co zmizeli
Před rokem, dvěmi
Nebo ty jež u léty
Spí v chladné zemi
Cukroví letos mi bytem nevoní
Co stalo, stalo se, nikdo to nezmění
Možná jsem vyrostla
Možná jsem dospěla
Kde jsou ty Vánoce
Zbarvené do běla?
Ze sedmíčky vína
Po skleničkách mizí
Náladu mám tedy vánočně ryzí
Kde je to čekání
A psaní dopisů?
Místo těhle dlouhosáhlých
Depresivních popisů
Zmořená životem
Chci trochu klidu
Na každém rohu
Shrocení lidu
Vánoční nálada
Kamsi se poděla
Nebo jsem letos jí
Vůbec neměla?
Spolykám ryhypnol
A připiju si na zdraví
Spánek snad do rána
Mě dobře zabaví
Schovám se pod peřinu
Poslouchám zvony
Stejné jak před rokem
Stejné jak loni
Čaj na stolku pomalu chladne
Být sám se sebou není vždy snadné
I sladké vzpomínky na jazyku zhořkly
Fotky mají časem ohnuté rožky