Když se sešeří..

Den končí
Tma padá z křídel nadcházející noci
Jako pírko je unášena směrem dolů
V odlescích světel pouličních lamp
se choulím v její moci
...
Hlavou myšlenky všelijaké běží
Nohy těžknou, ústa suchá
Domů dobelhám se stěží
Tam tvého naleznout chci ducha
...
Příběh v ní tiše plyne
Proč?!
Proč je najednou vše tak jiné?
...
Tisíce otázek nevyřčených
Tisíce obrazů v náčrtech
Upadám do komnat uzamčených
Lomcuju mříží
Ztrácím dech
...
Tam, hluboko, 
uzamčena ve svých tajných komnatách
často, milý příteli, často mívám strach
Že nenaleznu ten správný klíč,
který vyvede mě z toho pekla pryč
Ostatní tak hluší..
Za mlčení tvé, 
vyměním svou duši
Bdíš?
...
Někde čeká zase ráj
Očistec, pak rozkvetlý Máj
Když zasáhne moc Vyšší
A Ty mě zas uslyšíš
Jak volám, úpím, kvílím
Vyveď mě z pekla ven
Chci zase snít sen bílý…
...
Na sny bílé znovu věřit?
Očistec, rozkvetlý Máj?!
Nevím...
Dýchat zlo a vydechovat naději
Zázraky
Dějí se, či nedějí?! 
Příteli!
...
Co radit mohu?
Sám tápu,
zahnaný do roku
Zmatky v duši
Kolotoč světa
Lidé hluší
Právo veta
Prostě věřím, věřit chci
...
Tam v koutě!
Vidíš??
Leží klíč!
Budu věřit v každé době
Sobě
Tobě
Noční běsy, jděte pryč!
Prostě věřím, věřit chci!
...
Zvedá se vítr
Lomcuje okny
Klíč
Zvedneme ho spolu?
Dříve, než zmizí...
Než bude pryč...