Odpusť....

Přišel jsem o nevinnost a ztratil své srdce v poušti
, zvláštní, že hledal jsem dívku, co neodpouští.

Hledal jsem upřímnost, čistotu a lásku
, hledal jsem dlouho a našel první vrásku.

Byl to šrám na duši, ne hluboký ale dlouhý
, chtěl jsem ho vyškrábat a znovu spatřit louky..

Jak hloupé, smutné a nezralé
, můj Bože, je to jako popřít Agapé.

Agapé tam uvnitř, nádherné a nesmlouvavé
, toužím ho přijmout, jizva říká.."ne,.. NE"

Na čas jsem chodil s hlavou skloněnou a za svou vinu se kál,
hledal jsem kořeny, kterým svou sílu bych dal.

Pak přišel první anděl a celým mým světem zacloumal,
tehdy jsem uvěřil a na cestu se dal.

Cesta trnitá dál rozdírala můj šrám,
já však byl svobodný a naslouchal krákání vran.

Tehdy do noci jsem zvolal doznání - " Jsem nemocný",
a zvláštní že už jsem si nepřipadal tak bezmocný.

Pak přišel anděl druhý a i jeho tempo jsem nestíhal,
cítil jsem vinu, když do očí jeho jsem se podíval.

Není většího zrcadla než očí anděla ,
není větší bolesti než v nich vidět sebe jako anděla.

Tehdy jsem plakal, plakal znovu,
vláčel jsem za sebou těžkou skobu.

Pak přišel třetí a Já ve jménu věcí ušlechtilých spojit se chtěl,
podal mi ruku a já odpovědět neuměl.

Chodil jsem světem a ruky podával,
říkali mi že jsem anděl a já se nehádal.

Mé svědomí však jednu pravdu zná,
zradil jsem anděla, má duše je zlá...je zlá