Anotace: Když už není komu to říct... https://www.youtube.com/watch?v=60J6HlvfePM
Ztrácím tě
ve stopách sněhu a pouličních lampách
v kruzích pod očima
a úsměvy tak falešnými
máš popraskané a suché rty
nikdy nás žití spolu nebolelo
ale teď
necítím ruce
necítím ruce
co by na to řekl táta kdyby to viděl
že jeho dcerunka nemůže spát
a že už není komu to říct
protože máma děti ztratila
ve stopách sněhu a pouličních lampách
a ony se nesnaží ani hledat cestu zpátky
proč taky když už není pomalu kam
a už i lampy se začaly bát
sněhu
budoucnosti
a teplé náruče jara
to se vrátí cit do rukou
a děti původně ztracené se odmítnou vrátit
protože to odloučení trvalo
příliš dlouho
a některý jizvy ani teplo
jaro
a případné laskavé slovo
prostě nezahojí
některý jizvy zůstanou, ale zahojí se, laskavostí, hebkostí, vnímáním hezkých věcí... zůstane jen jizva, která značí, že jsme lidé a že cítíme, ale už nebolí...
29.12.2014 15:10:50 | zelená víla
Ty jooo...první dvě sloky by mi stačily a bylo by to vynikající.
Ta báseň by končila - nikdy nás žití spolu nebolelo
ale teď
necítím ruce
-a to by byl mazec...
28.12.2014 20:01:52 | vrbák
Díky za názor! :) Určitě by to šlo, ale mně tam jde především o konec, takže to asi nechám takhle...
28.12.2014 20:05:33 | Elisa K.