pouštní strom

rozpažený stojím

v moři písku

horké pouště

sám sobě svým králem

znám každý její dech

ticho místo kapek vody

pálí všude na listech

a nenechává na pokoji

dokud nedám květ

snad ani pouštní vítr

zvyklý nikdy neodpouštět

neví jak jsem vlastně starý

prostě tady věky stojím

a dávám aspoň sporý stín

i když věčně na pochybách

kolik ještě vydržím