Prvního ráno

Prvního ráno

Letos začnu jako dřív, pít kvanta chlastu
je jedno jestli svedu Emílii, nebo Vlastu.
Prášek na zrcadle srovnám do dvou kolejí
co nekončí, nasaju a zas do sklenice dolejí.
Mé oči se dívají z éteru, do nekonečné dálky
další dívka tiše poslouchá, srdceryvný války.
Jenže k čemu, klidně upiju deset chlapíků
a děvčat pod sebou, jako u silnic patníků.
Když nejde zpomalit a nechat si jediný oči
ve kterých se utopím a krásnej sen vkročí.
Oči, pro který se tají dech a třpyt slzy šťastný
nemá v sobě prokletej smutek, jen dny krásný.
Vím, že jednou přijde a nenechá mě padnout
nenechá démony, srdce mé na dno stáhnout.
Naposled vstanu z popela a už se nevrátím
do časů kde za lesk a hřích i duši svou utratím.
Jestli však nepřijde tak, dál pojedu tím rychlíkem
nebudu litovat jak jsem žil a smrt je mezníkem.

Jeník .