Zpověď básníka bez múzy

Jsi bezbranná a trochu posmutnělá slunečnice,
jsi pírko od vrány, jsi zářivá a vyhaslá
večernice.

Jaký osud nadělí ti došlá pohlednice?
Přes všechna trápení, přes ústrky jsi kajícnice.

Jsi perla bez lesku,
jsi hrom bez třesku,
tak lásko přestaň vzdychat.

Až smrt nám vyjde vstříc,
nastavme ji líc,
už nebudeme dýchat.

Za slovy schovaní,
jak děti co se bojí zpátky domů jít.

Jsme dva havrani, k sobě spoutaní
a přesto volní.