Tohle město s touhle ulicí
tenhle chodník
a uškrcený osudy
cizí rakoviny plic
a ostatní choroby
nás se tohle netýká
my tímhle životem
ulicí
pouze procházíme
jsme anonymní dárci nálad
klidně ti prodám
své deprese
nevyrovnanou povahu
cynismus
protože nás se nic netýká
my jsme jen anonymní
chodci
téhle ulice
a nás
se život
netýká
Až smutně reálné. A moc povedené
19.09.2015 20:41:37 | Black Sardinian
Me pozdravy Elisko. Snad Ti rozumim. Rozpohybovala jsi zdanlive staticke postavy diky presahu textu pote, co se vnimavejsi ve tvych slovech rozpoznali a zpytuji svedomi...Uncle MARTY
09.01.2015 23:15:47 | kudlankaW
Líbí se mi to, ale ke kvalitnímu autorovi i nějakou připomínku...mně by to sedlo víc bez těch posledních tří řádků (protože ty postupně vyplynou z té básně...)
06.01.2015 20:37:43 | Robin Marnolli
Díky za připomínku, nicméně já to takhle nechám...
06.01.2015 20:40:23 | Elisa K.
Myslel jsem si to, a chápu to...autor má se svým textem často svůj záměr (nebo cit:-)
RM.
06.01.2015 20:41:35 | Robin Marnolli
Eliško, opět skvěle napsané, zdánlivá slepost a nezůčastněnost, která je ve skutečnosti pravým opakem toho co prožíváme, protože dýcháme skrze plíce toho druhého, kterého zdánlivě míjíme.Opět jsi mě dostala.
05.01.2015 23:52:29 | Akrij8
za zatáčkou nám dojde, jak moc se nás to týká... že je to vlastně i o nás a začneme naslouchat...
04.01.2015 00:15:46 | zelená víla
Cítím jistou dávku ironie (třeba je to jen můj pocit), která báseň posouvá do větší hloubky. Krásně a jednoduše napsané.
03.01.2015 15:19:37 | MLADÝ BÁSNÍK
To jsou teda dávky dneska... genocida a teď odcizení. Eli, krásně ses toho chopila, holka, já Tě obdivuju čím dál víc!
02.01.2015 15:43:42 | Pamína
Do svých básní umíš vkládat emoce tak, že to člověka zasáhne. Tahle je smutná, přesto ti chci popřát vše nejlepší v tomto roce a aby ten smutek zůstal, co nejvíc to bude možné, pouze v básních. :O)
01.01.2015 20:33:38 | Tichá meluzína