Volba srdce

Už zase jsem si jméno nákýho kluka vyryla pod kůži

v tepnách se mi povalujou

jeho sny

za nehty se mi zasekla

jeho vůně

a plíce si pamatují

jeho ochotu vdechování nikotinového kouře  

nad ránem

se mnou

 

a oči nedokážou nevidět

ten jeho pohled

co zabíjí moje poslední

buňky soudnosti

 

a 

pomalu 

a 

nechtěně

 

se komory mýho srdce 

tapetujou jeho propagačním plakátem

 

volební lístky jsou teď u mě 

stejný jako za komunistů

volba je 

jedna

a

 sama před sebou

už se za plentu

prostě neschovám

 

kruci!...proč?

Nechápu proč hned potom

co mi jedno volební období

skončilo

musím hned

vyměnit

veškerý symboly předchozího režimu

a

nalomenej oběhovej systém mého srdce

zatížit novou revitalizací,

která je veskrze stějně špatná

ne-li horší

než ta předchozí,

protože nic nezmění fakt,

že tepu mýho srdce

hlava fakt nevládne