Občas jsme sobci

Lžeme

milujeme

odměřeně

denodenně.

S lehkostí vánku

letícího světem

vstříc noci i spánku

s rostoucím tepem.

Vstříc stáří

chladnému dešti

co všechnu snahu zmaří

vsříc sudičkám co i smrt věští.

Letíme nestavíme

bereme - nedáváme

přitom se už nevrátíme

až slunce ukloní se tmě.