Šest Hodin

Zase uvěřil v osud, on svého štěstí stvůrcem, 

černý netopýr za soumraku, vlk v pohárku, klidná zústění, 

cípy úsvitu, krev niagár, mezi stromy bezčasí, 

ženy v prostěradlech, na mádlech,

plující ve chmýří mužské fantazie,

opravdové slzy zlatavého osudu,

vyhaslé city hvězd.

 

malířství na plátnech v několika časech,

zamrzlé skulptury vyskakují v multičetných hlasech,

hyperimaginativní vrstvy prstů skutečnosti,

vlévající se do obžívající rytiny filtrů

a remiiscencí na videoeditingové programy,

a jejich manifestace jak komputerizovatelné,

tvárné exemplifikace, stláčejí prostornou optiku,

grátis technium a střežené písmo znovuzrození,

zlaté mysli pohlcení, mozart a vysvobození.

 

Celuloid křehkem kreslí nepokojné rodné tváře noci vesmírné,

Ze včely kosmické rotačky, kreslí a kosí lidstvo v žitě,

neviditelně zbožné nepřítele,

zbožné mučitele sedmého testamentu,

zalévají hlavu do cementu,

zvukovou planinou raných hojností,

semena emanací rytu budoucnosti,

psychologická antropologizace holografického syndromia. 

 

Říkám tomu multisylabické kompozice sedmdesátých let,

sednáctých zbraní rosetské desky poezie,

žije zde i vyzvědá, fantastické a věkolidské triphopové prozódie,

máznuté plástve ze struktury já - stvé,

sté a jednotné plavidlo,

planetární laterdómy,

klonovácí sály na propagaci prezidenského holofília,

jantarové rumělky vzdálených terraformovaných planet

a agenti múzického folku v podbříšcích klaviatur dechu,

lenochod na párty bzučí jako psycóre chill vatomobile.

 

Další track se prý bude jmenovat 777 vizí,

blaženství průzkumních rytiníků rotačního kulometu,

reklama na plošné poprsí holografických svatých,

letky osm v hopiovém opiu a hobby idejí na blešáku dekády radosti,

povahopis kvintesence jeho ech budoucí bytosti,

salvi - aku - punktórium,

v tunelu zmírá kvantový kurýr v terasektu mezimozkové černé díry,

za věčný mír, sedmé milénium alternativního vesmíru,

experimentální technium XIII., ráj exodus a světelného roku háj.

 

Dvakrát ve mne za půl vteřiny problesknul záblesk jasnovidnosti,

potenciální ráj kresebných pekel duhy,

v hořících hostinách bohyně šlahounků všech zasvěcených,

tuny milodarů mikrobů za honem tvých slvných hrobů,

hrobů v lásce kvítí po čele svítí žářných světlem podlitým,

slova jsou architektonické meče, jimiž proteoplazma

příštích životů teče,

božství závěrečných titulků,

vám leze z důlků storočných,

amen díků věčnosti,

Tvá - ova.

 

Příští příběh začně Člověk nebo latentní omnidopus nebo drone,

faunus, grindus na myšlence roku,

flexibilní solární druid,

inteligibilní kombajn v kukuřičném poli,

plné přísavky radostného wheelerova kvantového magnetismu,

a předci konstruktéři soustav

a montážní vetřelci objevného.

 

 

-----------------------           -------------------------

 

Procházela se po ulici zakázaného města jen spoře oděná v bizardním kostýmu kokosových palem, přehozem přes šíji z čínské bavlny a azurovým přelivem ve vlasech. Na displeji svého tabletu mi ukazovala některé wizartní tipy a triky na dnešní nemorální ascendenty neuropárty a další skryté společenské aktivity v budoucnosti. Něco z ní dostalo chuť na neobjevitelnost a nové plamené vize tohoto století. Na lavičce v parku, zrovna když jsme kouřili jointa z amsterdamské marihuany říkala, že potkala kluka, blázna do sci-fi, science fiction byla jeho potrava pro duši, né že by se tolik zajímala o vědu, jen ji zaujal ten jeho zápal pro věc. S podnikavou inteligencí a radostnou prostotou převyprávěla tu příhodu. Potkali se u mostu nářků, říkál tomu legion proudů, ke kterému před sedmi sty lety přístála vesmírná loď a zní vystupovali nespočetné zástupy neznámých ras a druhů dosud nepojmenovatelné mimozemské inteligence. To, že se ocitli na Zemi zjistili až po konfrontací z místní policií, neměli u sebe žádné zbrani, ani nechovali odpor k místní architektuře a novodobým tendencím močit na ulici a ohrožovat chodce i když zrovna nevypadají jako místní lidé. On ten kluk, jmenoval se Mortror tím vším byl prý nadšen, usednuvše na lavičku a začal kreslit jejich naváděcí moduly, mě to přišlo příliš křečovité než by to celé mohla být pravda, ovšem její pohyby očního reticula napovídaly, že na tom bude cejch pravdy a celá ta siluleta mimozemského příletu před sedmi lety mohla vyplynout nesmírně zajímavě. v pozadí se rojili mraky tak jsme šli na večeři, pozval jsem ji na shaky twister a volaňské resumé z plichty od Teryho, dřívejší nabídka byla stažena z prodeje pro nafouknuté ceny a taky pro to, že jeden tlustý zákazník z Proterodie se zakysnul a už nepřebral, tak jej odvezli do místní sanitnice, aby zhubnul prostřednictvím metody twíker chealsea. V břitu pohledu jsme byli spokojený a dokonalý pár, mám štěstí, že si mně našla literatura a můžu si tak nacházet děvčata všech barev a odstínů, s milou i zlou povahou, tento dotek mi byl známý již od mých prvních pokusů okouzlit sama sebe. 

 

V dalším momentu se mne zeptala jaký, že je můj vztah k filmům s vědecko-fantastickou tématikou a co se schovává za mým šibalským výrazem, chutí vyniknout a být cool za jakékoliv situace (takový ve skutečnosti nejsem). Chvíli jsem váhal nad langustou věků, ale po sedmém zasnění, kdy jsem snil uprostřed snu, mne pohladila po tváři a řekla, že miluje scifi literaturu a ve volných chvílích, když je svatá příležitost, i píše. Tím mne dostala na kolena, začal jsem prosit, aby mi dala nahlédnout pod sukni její tvůrčí laboratoře a vyzvídal jsemjaké příběhy a povídky již stvořila. Usmála se a mávla rukou, prej její pokusy nestojí za řeč, že ji ani nikdo ve psaní nepodporuje a tak se druží jen s lidmi plochými, lichými, průměrnými a netvůrčími, kteří tento zájem  nedocení. 'Máš štěstí že jsi potkala mne, klidně bych mohl naslouchat celý dny, jen proto, že jsem velký fanoušek a navíc se mi líbíš'. 'Opravdu?' Zeptala se nejistě. 'No ovšem, od úplného začátku jsem si myslel že jsi výjimečná a budeš mít v oblibě takové záležitosti jako kosmické cestování, vzhlížení ke hvězdám a paprskomety starého Zeda', 'Nezapomeň na proteoplazmatické pole a šibalského králíka z předpovědní kanceláře blízké budoucnosti' Ano ten je revoluční kousek a řekni mi tedy co jsi napsala. 'No nenapsala jsem toho moc, skutečně a vážněji jsem se tím začala zabývat až v nedávné době, vždycky mě to hrozně bavilo a začínala jsem do toho hrozně rychle vplouvat, některé mi však přišli příliš nahodilé a bez účinku, musela jsem hledat hlouběji než jsem našla zálibu v těch všech vychytávkách a postavách podivného ideového ražení'. Tak kupříkladu v poslední povídce jsem stvořila postavu, která pracovala pro korporaci zabývající se virtuální realitou a technologiemi vesmírné expanze, měl tam třeba repliky v podobě dvanácti holografických svitků a dalších odlitků času, který se lámal právě v dimenzionální trigonometrii ciferníků. 'Jsi vážně chytrá víš to' nakopl jsem pokličku. 'Spíš jsou to nesmysly, nemohla bych stvářet skutečnost tímto způsobem do nekonečna, musím také sociálně žít, strašně mě nakopává neurofunk, slyšel jsi o něm. Teď mě polilo druhé blaho, jako by z ráje vyšla druhá vlna energie o které jsem nevěděl. 'Jasně že slyšel dostalo se to ke mně minulý rok a jsem na tom závislý, odvisle od toho jsem projel všechny velké párty v česku a na slovensku, nepotkali jsme se. 'No je to možný, a co se ti na tom tak líbí, mě přijde že ta hudba váže vaz té božské stvůře, nebo má v sobě obrovskou explozivní energii, je to hudba pro hyperaktivní generaci, která trpí f.o.m.o snydromem (fear of missing out) a má ještě svobodomyslnější vyznání než jejich rodiče.'  Sepjal jse dlaně a pustil tam pecku od Mefjuse. 'V tom s tebou určitě souhlasím, navíc většina lidí si to užívá i z té druhé stránky, sejdou se, jsou pohromadě, uvolní se často pomocí extáze nebo marihuany a vytvoří tak kruh neopakovatelných prožitků, je v tom velká míra víkendové vůle a prostředky satisfakce'. Bereš to zase moc vědecky' řekla, 'lidi si chtějí prostě užívat, neb vědí že tu nejsou navěky'. To slovo navěky řekla s mírnou zaražeností, jako by napovídalo, že píše taky jemnější věci, přes její drsný zevnějšek, měla lyrické jádro, žila v jiném staletí.' 

' A k poezii ses taky nějak dostala přes jednoho ztřeštěnce?'

 Ne tak docela, věděla jsem, že chci psát, byla to nutnost,

 nebylo mi dobře v lavicích, sedět dlouhé hodiny,

  paradoxně teď chodím vydělávat na směny,

   ale verše píšu stejně tak ráda, jako plodím zajímavé myšlenky.'

 

Když o tom tak mluvíš tak bych si nějaké přečetl:

Otevřela zápisníček a začala recitovat:

 

Svěží odpoledně mladých růží,

vánek mi mezi plíce chytlavé melodie v úží,

pod kůží theramínové plástve,

včelí plíseň a hořák od koudele,

   stavidla kosmické hry a fofry od hřídele'

 

 To je podivná básnička, co s těma hřídelema?

 Hele vyznění je mi u prdele, měla jsem chuť náhodně seřadit slova.

  'takže tebe nezajímá jak kompunuješ slova, není v tom záměr,

   nebo se nedíváš jak komponují jiní, zkušenější ?

Podívala se na mne jako bych jí sebral oblíbenou hračku.

 'Někdy je v tom něco promyšlenějšího, ale obvykle do toho prostě celá vteču, líší se to jen v částech, celky vynechávám pro radost.

 'Myslím že ti nerozumím...'

 

Říkám prostě že vesmírný celek je mimo mísu. Jo takhle. A ještě něco by jsi dodala, ten soubor se bude stahovat ještě pěknou řádku dní, 

 to vím, musíme se nějak zabavit, co takhle vyprávěním z jiných planet. 

 Dobrá, to by šlo, tak mi řekni něco o té tvé planetě.  Pohldlněji jsem se usadil a začal si přehrávat myšlenky, pěkně popořadě, nebylo kam spěchat, šichta začínala až za deset hodin, do té doby bych měl tomu příběhu ještě ostřihat ofinu, vida: na mé planetě je takový zajímavý princ, vyběhl mi na paměti z dob, kdy jsme kouřili pipilzinpintli, nejvznešenějšího prince, to je taková mysl rozpínající rostlina, usadí tě a uvědomíš si podstatu, lístost klidu a počátku a pak tě zase vyplivne na pokraji prázdnoty a zoufalství. 'A počkej, proč jste ji tedy kouřili?'   ' Hledali jsme rauš, rozptýlení, ne osvícení, to až později...a to nepřicházelo ? ...Ale přicházelo, po troškách...takže jsi osvícený....jen v určitých částech noci, když jsem v tom procesu, na nic nemyslím, jen píšu a hážu myšlenky za sebe, jako třeba těchhle dvanáct planet, každý s plánem na patnáct svitků, je tokové totální fantasy, dětem z toho stoupají chlupy na čele.   ' Na čele chlupy nerostou, někdy je to dost paradoxní že ?  Hloupost.

 

Tak jinak těch dvanáct svitků mělo mít určitou koncepturu v době. Jsou to naše účty a aspirace. Vzdálené zboží povídám.Zajímali mě kosmičtí hráči na sedmou, rekurzivní soustavy, šalvěj divotvorná, hlubiny, srdc černých děr, láska a tesseract. Jak to  spolu souvisí ? Zeptala se...To kdybyc věděl, prostě jednou jsem s dal tripa a chtěl vědět všechno. A povedlo se? Na chvíli jo, opravdu. Takže víš všechno ? No teď už zase ne, právě o tom píšu, že zapomínáme a naše nápady se tak staví do jiný roviny, takový polohocit světla. Cože ? To nic pojďmě dál, myslíš že země je kolébkou i hrobem ? To těžko, byli jsme na měsící a taky...víš už bych šla...'JÓ a kam vždyť si pěkně povídáme...'To jo, ale stejně musím být doma dřív, mám chuť o tobě napsat...'Fakt o mě a co jako?'  No jsi takovej zajímavej, trochu intelektuál a máš rád poezii a navíc máme dva společné zájmy, neurofunk a scifi...a dá se to propojit ? To víš že dá, jen se podívej s jakou gravitací producenti používaj nápady a myšlenky ze scifi...je to naše všechno...dobře tak půjdeme oba domů a napíšeme o sobě a pak si to přečtem a třeba se dovíme něco nového o sobě co jsme nevěděli. tak platí. Viva la fantasii. C'est la vi.....:-)))