Movie na rozloučenou

Kráčel jsem městem ve světle šedém
Ulice vycpané mlhou jak kaší
V čase kdy nepoznáš na nebi bledém
Už před chvílí svítalo či večer se snáší

Všechno se ztrácelo v jednotě nahoty
Vše znělo skřípavě jako zvuk kladky
Náhle jsem neviděl zda naše životy
Jdou ještě dopředu nebo už zpátky

Město mé rodné vždy mi tak blízké
Jakoby ztratilo prostor a dobu
Kameny dlažby chladné a slizké
Leskly se matem kamenů z hrobů

Co stane se vzápětí vážně jsem netušil
Všechno dřív důvěrné teď v divném hávu
Strach jako bubeník na srdce zabušil
A tlak smutných myšlenek mi zaplnil hlavu

A potom na nebi obrazy zaplály
Já tu sám náhle stál v života kině
Desítky postav po plátně běhaly
Chudáci boháči dobráci svině

Slintavé úsměvy i upřímné pohledy
Plkání o ničem i vlídná slova
Dechovka smyčce hardrock i koledy
V obrovském komparsu tisíckrát znova

Prazvláštní mužíček ve všem tom chaosu
Chvíli je plačící chvíli se směje
Chvíli se rozplývá v přehnaném patosu
A hned zas podlézá a vítr seje

No jistě že víte to - asi tak na koho
V tom bijáku obludném můj zrak se díval
Ústřední postavu já hrál jsem johohó
Ano i dobrák i hajzl jsem býval

Na stovky postav na stovky názorů
Všechny co zažil jsem v čas svého pádu
Však i přes mou roli s obsahem záporu
Cítil jsem z plátna nějakou zradu

Jistá věc z děje se úplně ztratila
Bez ní je směšná ta slídová páska
Totiž jedna figura v tom filmu nebyla
Ano – tou byla má skutečná láska

Pro tu se vítězí i hází flinta do žita
To po její ztrátě je život jen „kdyby“
Tak kurva co za škvár se tady promítá
Kdy klíčová postava tam úplně chybí

A najednou klid …… a v nastalé samotě
Mi probleskla do mozku poslední zpráva
V tom na plátně narychlo přehraném životě
Tam nemohla hrát – neboť ta byla pravá