Matiné pro padlého koně

To ráno ten dirigent bez rukou
Rozezněl orchestr šílený
A cukal svou barokní parukou
A chvílemi vznášel se nad zemí

S taktovkou zapíchlou v pahýlu
Řídil své zběsilé hochy
To těleso oživlých menhirů
A publikum - křepčící sochy

A já v novém svatebním rubáši
Tančící pro něj i pro ně
Jsem v životě rozbitém na kaši
Zahlédl padlého koně

Vyhaslé oči měl ztemnělé
Jak válel se v tom hrozném chlívu
Tam kousíček od mojí postele
Na krku zrousanou hřívu

Chtěl jsem ho pohladit po šíji
Dotknout té nebohé zrůdy
Snad dotykem znovu ožijí
Zlámané zvířecí údy

Jak jsem se k němu nakláněl
Pravda jak stín na mě dopadla
Já nekoukal na koně padlého
Já díval se do hloubky zrcadla

A orchestr dál hrál svou sonátu
A dirigent byl jeho kočí
A z dálky jsem ucítil přicházet
Poslední zatmění očí

http://lihomor.cz/cd/Matine pro padleho kone.mp3