Jen tak

Jen tak

Zase mi v hlavě šlape ten šílenej rytmus boogie
prsty tlučou do klapek, jako pěst o kořeňovy zuby.
Křídla a let bláznů, nemá vůbec žádné hranice
na doraz, i kdyby z obzoru zářila poslední stanice.
Prostě neumím jinak žít a to dnes už dobře vím
ta tenká linie hrany, je magická, když v duši sním.
Taky vím, že tímhle spádem, nejde letět navěky
a unavený srdce, neťukne na scénu další převleky.
Asi do mý duše zapomněli dát kód rozvážnýho bytí
jenže na pódiu, co říkají mu svět, reflektory krásně svítí.
Je zbytečný říkat proč, když na těch prknech nestál
postavíš ho na roh a za tisíc let, bude zas tam, kde stál.
Nevím, jestli je to dobrý nebo zlý, nikdy jsem to nezažil
ale on řekne že jsem blázen a promrhal léta plný sil.
Nechci aby mi na kámen tesali písmem co se zlatí
tady leží syn, umřel ve dvaceti, pochován v šedesáti.
Jsem šťastnej, že mi dál hlavou zní blues a to boogie
a už za komára jsem nesnášel týpky až po uši rudý.

Jeník