Prosebník v té noci

uklání tělo do úhlu pravého

a tiše odříkává modlitbu bohům těm

co ochotni jsou naslouchat tomu

kterému duše rosí krev.

Tak to víš a znáš člověče

dnes rozum zmrtví v pláních trnových

jen pro to aby cherubíni výkřikem neslyšným

varovali slyšící

před šípy Amorů.

A mrtvá srdce ožijí

tlukotem a rytmem přesnějším než čas

neboť bozi se dali do pohybu

a v čelo  postavili ty nejlepší své samice

které je dovedou k lidem procitlým.

Je již jedno, kam slzy se smíchem zapadnou

moře se směje nemastně a neslaně

Faun zahodil roh nedopitý

a otráven časem nekonečným

si rozmlátil hlavu o skálu.

  Prosebník přestal škemrat, neboť již procitl v marnosti, co pohltí každého v jeho pravý čas.