Anotace: Sice trochu HODNĚ s křížkem po funuse, ale našla jsem papír s verši, které mě přepadaly před rokem během cesty z hornické demonstrace v Ostravě...
Na Prokešově náměstí
se rozléhají rozhořčená slova.
Jak krásně ladí ten vzdor od Paskova
k Ostravským kulisám!
A všech společné neštěstí
dává člověku pocit, že přeci
není v tom sám
a je tu ve společné věci.
„Bo sme v tym všeci!“ – „Bať,kamaráde!“
Svorně bok po boku stojí pracovníci,
forant do rakve OKD
poslední hřebík zatluče.
Ostravou znějí písně Nohavicy,
a předák recituje Bezruče.
Na Prokešově náměstí
se rozléhají rozhořčená slova:
„Myslíš, kdo doly má,
srdce má taky, jako ty,
Maryčko Magdonova?!“