Konec útěků

Poselství mračen

obdržel jsem ve vyčerpání

Na kůži zmáčen

zkrátil jsem procitání

 

Jak dlouho jim trvalo

než nabraly tolik vody

Mě se už stmívalo

však tento rozbřesk

mě vítal do přírody

mezi živé

Ranní zpěvy tklivé

zahnaly můj stesk

všechnu bídu

i lesk

velkoměst

 

Sevřel jsem pěst

 

Tak kvůli pozlátkům

chtěl jsem umírat

Teď rozšiřuji chov

jelenů, daňků a prasat

 

To kvůli pytlákům

ať nemusí pátrat

A v klidu jdou na lov

a nad úlovkem

mohou jásat

 

Tak jako potokem

do moře táhnou lososy

Tak i mě

rok za rokem

někam táhne cosi

 

Jenže nevím proč a kam

a tak zase procitám

s rosou nebo krupobitím

až se sám za sebe stydím

 

Moje útěky do přírody

do pouště bez vody

na vrcholky zmrzlých štítů

 

LÁSKO !

                      Jsi tu ?

 

… a vedle v kuchyni voní káva

to moje babka

                             je ta pravá ….....