Příběh jedné lavičky

Sedávala na lavičce,počítala hříchy lidí.
Hříchy lidí,které lidé sami nikdy neuvidí.
V ruce křížek po babičce,pohltil jí šedý svět.
bez přestání četla knihu,kterou znala nazpaměť.

Seděla tak nehybně až naháněla noci strach.
Černé oči,rudé rty, na řasách usazený prach.
u třinácté kapitoly zaleskly se nocí slzy.
Sevřela svůj křížek v dlani.Na bezmoc je ještě brzy.

Sedávala na lavičce,plakávala noc co noc.
Jednou křížek upustila,zachytila bezmocnost.
Usmála se..Přišla chvíle,kdy se bolest ustálí.
Jen ten křížek a ta kniha na lavičce zůstali.