Duše

Proč smutek ovládá mou duši?
Copak neví, co se sluší?!
Počkat, až budu mít sílu
A možná taky víru
Až budu chtít vidět
Kolik barev má svět
A taky dobrotu lidí
Která se dnes už tak málo vidí
Až budu schopna hledět vzhůru
Až přestanu se bát toho, co bude
Pak možná to půjde
A smutek bude moci vejít, abych poznala
Abych se stala lepším člověkem

Ale teď ne, proboha!

Nemám sílu!
Ani víru!
Ani dobro v lidech nevidím!
Barvy, ty znám jen dvě a tmavé jsou
Všechno pěkné s sebou odnesou
Nebe, to také tmavou barvu má
Tak proč kvůli němu zvedat hlavu?!

A já už lepší nebudu
Stále v tom plavu
V bezmoci a beznaději ..

Už nechci být lepším člověkem!
To se dneska nenosí!
Jen ubližovat druhým a kopat do nich
To chci a budu dělat s radostí!
Tak, jako vy to děláte
Protože pak smutek nebude mít šanci
Moji duši omámit
A i když už asi nikdy neuvidím
Hvězd jasných a krásných třpyt
Je mi to fuk!
Tak, jako vám všem
Co kopete do druhých 
Do jejich duše
A bavíte se jejich bolestí!
Bolestí dobrých lidí
Co ještě věřili v lepší svět 
A snad ho ještě vidí
Ne však já
Už ne..

Proč ten smutek nedá mi spát..?!