Z kruhu ven

 

   Chvíle nekonečných okamžiků

   rodících se v tichu,

   obraz svítání a soumraků, 

   ty stojíš uprostřed a koukáš

 

   jak kvete dnešní den

   a že je pod mrakem? 

   jakým zázrakem, že slunce 

   není vidět, přesto hladí tváře

   paprskem.

 

   Je osvícené samo sebou 

   stále

 

   ...a ty jsi také světlem,

   jsi klíčem od žaláře,

   jsi nositelem

   usměvavé tváře, 

   jsi nebe,

   a láska v sama sebe. 

 

   Tak bez strachu

   vykroč z bludných kruhů

   - jsou jen ve tvé hlavě.