Stála tam s kyticí růží

Stála tam s kyticí růží
a démantovým diadémem na hlavě
parfém se spíjel s její kůží,
úsměv vykukoval váhavě.

Pak on, jak bůh z mramoru tam stál,
tok dějin asi nechápal.
Proč zdá se mlžný její zrak?
Čím to, že nejistá je tak?

Jak dva světy, co se k sobě blíží,
tancovali spolu v mlze.
Však asi tomu osud chtěl,
že co prvému mysl tíží,
ten druhý vesmír neviděl.

K ránu zaplakali elfové pro svou paní,
když vyšla sama ze svítání.
Naříkat budou víly pro hrdinu.
Už brzy poznat má svou vinu..